Article Image

UV záření ovlivňuje naše chování i zdraví

Letní měsíce jsou příležitostí užít si teplo slunečních paprsků a cítit se zdravější a přitažlivější. Stále však musíme pamatovat na to, že dobrý úmysl se na ostrém slunci může snadno zkomplikovat.

Naším „protivníkem“ je UV záření. Jde o část světelného spektra s příslušnou vlnovou délkou. Tak například hodnoty viditelného spektra světla se pohybují v rozmezí od přibližně 400 nm do 750 nm. Záření s vlnovou délkou větší než 750 nm se nám jeví jako červené, i proto se tato část škály označuje jako infračervená. Naopak náš ultrafialový protivník se nachází od hodnot 400 nm níže.

Ultrafialovou část spektra (s vlnovou délkou od 100 nm do 400 nm) rozdělujeme na tři UV oblasti, se zkratkami UV-A (320–400 nm), UV-B (280–320 nm) a UV-C (100–280 nm). Každá složka má na člověka různé fyzikální a biochemické účinky.

UVA záření

Představuje nejpočetnější složku UV záření, tvoří z něj cca 90 %. Proniká hlouběji do pokožky, způsobuje její vysoušení a předčasné stárnutí. V případě očí dokáže proniknout až na sítnici a při dlouhodobém působení může způsobit poškození zraku, dokonce až oslepnutí.

UVB záření

Kvůli kratší vlnové délce působí na povrch kůže. Přispívá ke spáleninám kůže a při delším působení může zapříčinit sněžnou slepotu.

UVC záření

Z ultrafialových záření má nejvyšší energii. Může tělu uškodit i v malých dávkách, ale naštěstí prakticky neprochází atmosférou a na Zemi nedopadá. S UVC zářením se můžeme setkat spíše ve zdravotnictví, farmaceutickém či potravinářském průmyslu (sterilizace, dezinfekce, při zpracovávání potravinářských výrobků).

UV záření a jeho složka UVC, která se přes atmosféru na Zemi téměř nedostane, se využívá například při sterilizaci ve zdravotnictví. Zdroj: shutterstock.com.

Rizika, která přináší UV záření

Během opalování je naše tělo vystaveno UV záření typu A a B. Obě výrazně poškozují DNA v buňkách kůže a jsou odpovědné za spálení pokožky a vznik rakoviny. UV záření stimuluje metabolismus, přechodně dokáže zvýšit krevní tlak, stimuluje činnost hypofýzy, štítné žlázy nebo vegetativního nervového systému. Při biochemických procesech dochází k uvolňování histaminu, kininů a cytokininů, dále cyklooxygenázy a produktů kyseliny arachidonové.

Aby UV záření mohlo způsobit chemickou změnu, musí se absorbovat. Při běžných hladinách záření během osvícení Sluncem jde o absorpci jednoho fotonu (základní jednotky světla) molekulou a o vytvoření excitovaného stavu. K tomu dojde, když elektron v molekule „přeskočí“ na vyšší energetickou hladinu.

Primární produkty, které absorpcí vznikají, jsou obvykle velmi reaktivní a nestabilní. V dalším kroku tato reaktivní molekula (skupina atomů) zreaguje s jinou, a protože při této reakci není nutná další energie elektromagnetického záření, nazývá se tmavá reakce. V takových řetězcích tmavých reakcí vznikají tzv. volné radikály.

Jde o atomy nebo molekuly, které mají alespoň jeden nespárovaný elektron. Právě kvůli němu jsou velmi agresivní. Ve chvíli, kdy se ocitnou v atomární struktuře, reagují s elektronem nejbližší molekuly. Výsledkem je, že ho buď vytrhnou, nebo se k němu přidají, čímž opět získají stabilitu a volný elektron zanikne. Poškozením vedlejší molekuly však okamžitě vzniká nový volný radikál a v konečném důsledku se našimi tkáněmi a orgány přežene elektronová bouře, která poškozuje vše, co jí stojí v cestě.

UV záření a jeho pozitiva

UV záření má samozřejmě i pozitivní účinky. Jako první asi každého napadne hnědnutí kůže při vystavování se slunečním paprskům. Jde o obrannou reakci těla. Vytváří se tak pigment melanin, který UV záření pohlcuje. Dále se v kůži vytváří vitamin D. Jako základ slouží sloučenina 7-dehydrocholesterol, která je meziproduktem při metabolismu cholesterolu. Při jeho syntéze se dostává do kůže, a pokud jej zde správně trefí foton UV záření, dochází k rozbití jednoho jeho vazebného kruhu a následné izomerizaci. Vzniká cholekalciferol – vitamin D3, který však ještě není aktivní formou vitaminu. V játrech se ještě musí změnit na kalcidiol a až ten se následně v ledvinách metabolizuje na kalcitriol – to už je biologicky aktivní forma vitaminu D.

UV žiarenie má nesporné pozitívne účinky na náš organizmus. Počas slnečných dní, majú ľudia všeobecne lepšiu náladu.

UV záření má nesporné pozitivní účinky na náš organismus. I zde ale platí zásada všeho s mírou. Zdroj: shutterstock.com

Nejvyšší rychlost přeměny a produkce vitaminu D3 nastává při vlnové délce 293 nm a při její změně velmi rychle klesá. Atmosféra naší planety však filtruje všechny vlnové délky do hodnoty cca 298 nm (což je dobře, protože právě na ty je naše DNA velmi citlivá). Na zemském povrchu zůstává k dispozici velmi úzké pásmo vlnových délek, mezi cca 300 nm a 310 nm, v němž má ještě produkce vitaminu významnou rychlost. Záření v této oblasti oslabují i další faktory:

  • úhel dopadu slunečních paprsků (různé úhly jejich působení ráno, v poledne, večer; vzdálenost od rovníku)
  • stav ozonové vrstvy
  • oblačnost, znečištění vzduchu
  • melanin v kůži (výrazně tyto vlnové délky filtruje)
  • sklo (toto pásmo nepropouští vůbec)
  • nadmořská výška (čím vyšší, tím vyšší intenzita)

Vitamín D a jeho účinky

Jaké účinky má vitamin D ve správné koncentraci na naše tělo? Například pomáhá udržovat rovnováhu cyklů vápníku a fosforu (především v kostech a zubech), reguluje mnohé geny zodpovědné za obrovské množství biologických procesů, posiluje náš imunitní systém nebo stimuluje růst a rozvoj kožních buněk. A samozřejmě za krásného slunečného dne má většina lidí mnohem lepší náladu než při zatažené obloze.

V rozumné míře je tedy opalování pro náš organismus prospěšné. V našich zeměpisných šířkách v létě stačí našemu průměrnému fototypu na tvorbu vitaminu D vystavit ruce a tvář na přímé slunce přibližně na 20 minut 2x týdně.

Jedeme však na dovolenou, kterou chceme strávit u moře, na slunci, vrátit se z ní opálení a odpočatí. K tomu, abychom tohoto ideálního stavu dosáhli, se musíme chránit opalovacími krémy. Jak však zvolit ten správný? Mohl by vám pomoci náš článek: Jak si vybrat olej na opalování.

Opalovací krémy jsou k dispozici v různých formách – jako krém, mléko či sprej a fungují na principu jednoho ze dvou druhů filtrů – fyzikálního nebo chemického. Na to, aby efektivně chránil pokožku, by měl zvládnout odfiltrovat UVA i UVB záření.

Fyzikální filtr

  • na kůži pomocí mikrokrystalů vytvoří vrstvu, která odráží dopadající paprsky a zabraňuje UV záření proniknout do kůže
  • vrstva se nevstřebává, po nanesení na kůži zůstává bílý povlak

Chemický filtr

  • pohlcuje UV záření a přeměňuje ho na teplo
  • na to, aby fungoval, se musí vstřebat do pokožky, proto na těle nevytváří povlak

Příjemné opalování.

Blogy

Poradíme, jak se starat o pokožku, když se ochladí

Několik jednoduchých návyků a zásad, jak pečovat o pokožku na podzim a v zimě, vám pomůže předejít malým nepříjemnostem, ale i vážnějším onemocněním. Po létě, kdy byla pokožka nejvíce vystavena [...]

Na opalování v soláriu raději zapomeňte

První solárium spatřilo světlo světa v roce 1920 a okamžitě se stalo populární především ve Skandinávii. Od té doby vznikly stovky tisíc solárních studií po celém světě a prošly mnoha [...]

Exkluzivní nabídky, odborné rady a tipy na tvůj e-mail